TRIP

Jedna z mála výhod střední školy je to volno, co máte když jsou příjmačky a maturity. My už máme po příjmačkách, ale maturity ještě na naší škole budou, takže další volno. Sice ne tak úplně volno, ale prý to bude tak trošku volnější, tak snad..:) Každopádně se tu jedná o to, že jsme byli ve středu na výletě. Ráda bych napsala, že třídním, ale byly tam 3 třídy. Naše a pak ještě géčko a áčko. Pár lidí tam prostě nemusím a kdykoliv máme společný výlet, vím, že to bude na hovno a proto už se přestávám na společné výlety těšit. Vím, že to prostě skončí tak, že se to všechno pokazí, děcka, se kterýma se normálně bavím se mnou za celou dobu neprohodí ani slovo a tak nakonec někde krmím kachny s Kájou a Kájou.
Byli jsme se kouknout na Hranickou propast, kterou mimochodem ještě nikdy nikdo z nás neviděl, potom jsme byli ve Zbrašovských aragonitových jeskyních, které pro nás samozřejmě také byly velikou záhadou a pak jsme měli rozchod v lázních. Nejvíc se mi líbily ty jeskyně. I když jsem je viděla tak po 10, bylo tam fajn, protože jsem se skoro celou prohlídku smála.

Slavnostně přísahám, že na každém školním výletě jim udělám fotku, kterou budou obě dvě chtít smazat, ale já ji místo toho poustnu sem. :D

Takové magic place. Všude byla neskutečná mlha. Bydlet někde poblíž, tohle by byl ten cíl, na který bych zaměřovala své běhy.

S Kapříčkem. :)

S Hykloušem. :) (Ne, nejsem tak malá, to ostatní jsou vysocí!)

Lázeňské dámičky. Ony jsou prostě úžasné! Bez nich bych tu střední nedala. :)

Kájinka se bojí kachen a tak jsem musela převzít funkci hlavního krmiče já. 

No nejsou boží?!

Tvářím se jak kyselý citrón. 

Ahoj, my jsme 1. B a nikdy nebudeme mít fotku, na které budeme vypadat všichni přijatelně. 

SPRING CONFESSION

Nejsem typ člověka, co dostane vše, o co si požádá. Nejsem typ člověka, který nikdy pro nic nebojoval. Nejsem typ člověka, co dostal všechno zadarmo. Nejsem typ člověka, co se baví s lidmi, které nemá rád. Nejsem typ člověka, co za každou cenu potřebuje prosadit svůj názor. Nejsem typ člověka, co hledá na všech chyby, jen pro pocit jeho vlastní dokonalosti. Nejsem typ člověka, co by potřeboval lítost. Nepotřebuju ani abych byla středem pozornosti. Nepotřebuju být obklopována řečmi o tom, že mě má někdo rád nebo že mi to dnes sluší. Snad jediná věc, co teď nutně potřebuju, je upřímnost a život s trochou cti. Když občas bloudím po Jičíně, sluchátka v uších, přemýšlím o věcech, které mě v noci před spaním tíží a nedávno jsem pochopila, že mi nevadí, když se mi někdo směje. Jasně, bolí mě to a docela dost mi to snižuje ego, ale na druhou stranu si říkám, že je dobře, že to schytávám já. Jsem ráda, že to nemusí odnášet někdo z mých přátel. Mám už po krk keců, že vypadám jako kluk. Mám po krk keců, že jsem trapná jako károvaný ponožky. A ze všeho nejvíc, mám po krk falešných lidí a lží.