i know you care

Zase půlnoc. Zase s knížkou, čajem, spoooustou posmrkaných kapesníků, zalezlá pod peřinou a nemocná. Čtu teď Papírová města od Greena. Asi je to teď oblíbený autor, ale nevím proč, pořád nejsem schopna přečíst v téhle knížce více než 70 stránek za den. Začala jsem 14 dní zpátky, pak jsem asi týden nepřečetla ani řádek, protože nebyl čas. Teď čas mám a nečtu. Není to tím, že by mě ta knížka nebavila. Zajímá mě, jak to skončí. Jen jsem se asi pořádně nesžila s těmi postavami. V TFIOS to byla Hazel, která mi samu sebe připomínala v pohledu na svět. V Hledání Aljašky to byla Aljaška, u které jsem milovala její nespoutanost, nezávislost a odvahu. V Papírových městech je sice Margo, která se podle mě Aljašce v mnoha věcech podobá, ale ne. Prostě je to pro mě tuctová knižní postava.
Někdy mám ráda, když jsem nemocná. Je na vše moc času, nikam nepospíchám, pořád jen ležím, čtu, piju čaj. Prakticky dělám vše, co miluju. Nejhorší na tom je ten návrat do školy. Testy, které bych normálně stíhala napsat během 2 týdnů teď musím nacpat do 4 dnů.
Další výhoda nemoci je ta, že moc nejím. Miluju sice jídlo, ale je dobré si jednou za  čas udělat "hladovku". A to i přes to, že do toho jdu nedobrovolně.
Film Now is good.
Absolutka. Nebudu vysvětlovat proč má pro mě tak vysoký význam a proč se mi tak líbí. Místo toho vám doporučím, abyste se na něj podívali sami a udělali si z toho obrázek každý po svém. Je to drama/romantická komedie. Asi nic pro kluky, ale tak třeba se pletu.
Nehledě na to, že jeden ze soundtracků je od Ellie Goulding, kterou v poslední době mé sluchové vjemy milují.

Snad jsou vaše dny zajímavější, než ty mé.