Po pravdě vůbec nevím. Řekla bych, že asi na táboře? Možná..:D Prostě jsme tam vždycky blbli s malými dětmi, (ne, že bych sama dítě nebyla, ale víte jak to myslím) běhali, stříkali po sobě vodu a když jsme tak jednou seděli u táboráku, zapomněla jsem na všechny problémy, přestala se trápit kvůli blbostem a zkrátka si jen užívala přítomnost lidí, které jsem měla ráda. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat